Jóga a ego

Asi každý, kdo poprvé přijde na jógu, ji bere spíše jako cvičení: "Půjdu si zacvičit a zkusím, co to jóga vlastně je." Dnes máme k dispozici spousta studií, které nabízejí tolik lekcí a stylů, až z toho jde člověku hlava kolem. Na druhou stranu je to dobře- člověk má možnost si vybrat.

Ze své zkušenosti vím, že jsem tenkrát vůbec netušila, na jakou lekci jít. Nakonec jsem si vybrala tu nejjemnější jógu, i když jsem neměla ponětí, co se tam bude dít. Musím říct, že ačkoliv to byla jemná lekce, většinu času jsme se věnovali vědomé práci s tělem a dechem. Bylo to příjemné a cítila jsem se uvolněná jak psychicky, tak fyzicky.

Postupně jsem začala zkoušet různé styly( Power jógu, Vinyásu), střídala jsem lekce i lektory. Pak jsem se ale setkala s Aštangou. Moje dosavadní sportovní pozadí tvořil silový trénink, gymnastika a běh. Na józe mě naprosto dostalo, že se u ní mohu i zapotit. Aštangce jsem propadla- bylo to přesně to co jsem hledala. Vyhovoval mi styl výuky, dynamika a hlavně koncentrace na sebe samu.

Když promluví ego

Začátky byly takové, že jsem doslova hltala ásanu za ásanou. Začalo to balančními pozicemi, stoje na hlavě, se kterými se běžně setkáte na dynamičtějších lekcích. Neustále se však u mě ozývalo ego. Vlastně jsem na lekcích soutěžila. Každá pozice musela být perfektní. Aštanga pro mě byla skvělá v tom, že obsahovala náročné, ale průpravné pozice, do kterých jsem se díky své ohebnosti z gymnastiky a síle snadno dostávala. Jenže opět to bylo jen pouhé ego!

Zprvu jsem praktikovala doma, později jsem objevila shalu v Praze, kde jsem prošla kurzy a workshopy. Pomohlo mi to pochopit, jak se v Aštangze správně cvičí. Nicméně ego tam stále bylo, aniž bych si to uvědomovala. Prostě "Aštangistka"! Když o tom teď  píšu, je úsměvné, jak vážně jsem se brala. Na druhou stranu mě to hnalo dál- člověk zjišťuje, testuje a zkoumá.

Tělo jako nejlepší učitel

Postupem času jsem ale začala cítit, že bych v tom " hltání " měla ubrat. Že jóga není sport. Jak jsem na to přišla? Moje fyzické tělo mi to dalo jasně najevo-  a opět nezklamalo.

Věděla jsem, že jóga je i filozofie. Vzhledem k tomu, že jsem cestovala po Asii, byl mi východní přístup k životu vždy blízký. Pak se mi do ruky dostala útlá knížka Pataňdžalího Jógasútry. To byl můj vstup do nového světa jógy. Pochopila jsem, že jóga je cesta k nalezení klidu a zastavení. Že jde o etický kodex (Jama) a o sebepoznání, očištění a sebevzdělávání (Nijama). 

Moje praxe se začala najednou měnit. Už to nebylo o hltání ásan ve stylu: "Tohle musím umět a musím být na téhle úrovni ". Začala jsem na svou praxi nahlížet z jiné perspektivy a ono to najednou začalo přicházet samo. Tělo mě začalo pouštět do pozic, do kterých jsem se dříve doslova rvala. Jako by mi dávalo najevo: "Teď už jsi připravená, můžeš dál... "

Osmistupňová stezka 

Říka se, že pokud jogín začne nejdříve s praktikováním ásan, může mu to fyzicky uškodit, nebo dokonce přinést duševní neklid. Proto je v osmistupňové stezce jógy ásana až na třetím stupni. V období, kdy Pataňdžali psal své dílo, znamenala praxe ásan "sezení" (doslova usadit se). Základní kvality, které Pataňdžalí definoval, byly STHIRA (pevnost) a SUKHAM (lehkost).

Chtěla jsem tím říct, že v józe není místo pro soutěžení ani srovnávání a už vůbec nemusíme jít s dobou. Jóga je jen jedna. Možná se v tom někteří jogíni, kteří také začínali "přes výkon", poznají, a možná taky ne.  Myslím, že obě zkušenosti jsou však v pořádku.

                                    -Namasté-